Toto je archiv starého webu a není již udržován. Aktuální web zelených na Praze 6 najdete na adrese praha6.zeleni.cz »
Za Prahu krásnější
O výměně stráží se už dnes nesluší pochybovat. Po letech téměř absolutní dominance ODS čeká české hlavní město změna a zájemců o vládu nad milionovou metropolí, kterou ročně navštíví čtyři miliony turistů, je víc než dost. Vydali jsme se mezi uchazeče o primátorské křeslo zjistit, jak bude Praha v budoucnu vypadat a jak se v ní bude žít.

Čtyři nováčci

Praha je městem rozporů. Měřeno tvrdými ukazateli, jako je HDP na hlavu, poráží všechna sídla střední a východní Evropy s výjimkou Vídně. Ročně hospodaří s padesáti miliardami korun, což je o hodně víc než rozpočet běžného ministerstva. Díky unikátnímu historickému centru či množství úchvatných parků má potenciál být skutečným premiantem v širokém okolí. Jenže už řadu let je jasné, že Praha tyto předpoklady nedokáže zcela využít. Podle mezinárodních srovnání kvality se tu sice žije o něco příjemněji než v Bratislavě či Varšavě, ale v porovnání s evropským západem a severem je to pořád bída. A to navzdory tomu, že v pražských ulicích je bezpečno, přibývají tady příjemné restaurace, zvolna sem proniká originální umění nebo se začínají probouzet trhy s lokální zeleninou. Tyto bonusy ovšem nemají moc společného s vedením města - v drtivé většině je dostává do ulic energie místních lidí.

Z útrob radnice se naopak valí podezřelé akce, které město srážejí k zemi a posilují obavy, že jde o ráj korupčníků. Ať už jde o předražené projekty (Opencard), sporné dopravní stavby (Blanka) nebo hádky o zeleň, u nichž není pochyb o tom, že zájmy developerů vítězí nad zájmy většiny obyvatel. Do této padesátimiliardové arény se v nadcházejících komunálních volbách vrhá poměrně pestrá sestava. Dříve rezervovaný bankéř Zdeněk Tůma, jehož do boje o primátorské křeslo vysílá TOP 09, se na plakátech v metru směje na celé kolo a s rudým srdcem na hrudi slibuje, že si "bere Prahu na triko". Když ovšem ve zbrusu nové a zatím téměř prázdné kanceláři v činžovním domě minutu od Staroměstského náměstí vysvětluje svoje představy o Praze, je jasné, že se ještě neproměnil v politika. Perfektně střižený oblek Tůma sice - alespoň pro dnešek - vyměnil za tmavé tričko s oranžovým límečkem, ale úspornou mimiku a tlumený projev má stále stejné. Pod tím se ovšem skrývají velké ambice.

"Jdu do toho s tím, že chceme vyhrát," říká Tůma. "A jsem si vědom toho, že za dobu, kterou jsem strávil v centrální bance, nějakou kredibilitu mám." Energická primátorská kandidátka Věcí veřejných Markéta Reedová má do Tůmovy uměřenosti hodně daleko. Momentálně ji ovšem trochu zaskočily plakáty, které po Praze rozvěsili předvolební stratégové. Není divu - z největšího, který visí na činžáku na náměstí I. P. Pavlova, se její tvář usmívá ve velikosti přesahující tři patra. "Nebyla jsem tak blízko, aby mě to vyděsilo," vtipkuje Reedová. "Beru to jako nutnost, ale nejraději bych na těch plakátech ani nebyla." Nedat atraktivní dvaačtyřicetiletou kandidátku na plakáty by ovšem žádného tvůrce kampaně nenapadlo ani ve snu, tím spíše, když je protagonistka podle průzkumů u lidí oblíbená.

Tůmu s Reedovou spojuje to, že oba do pražských ulic (z Motola a z Modřan) občas vyrazí na kole. Další bojovník bicyklu sice neholduje, zato rád chodí pěšky (má to nakonec z Vinohrad do centra blízko). Kandidát sociální demokracie Jiří Dienstbier mladší působí dojmem, že je zvyklý mluvit s lidmi napříč celým společenským spektrem. Není divu: profesí advokát je také jedním z šéfů Družstva fanoušků fotbalových Bohemians a angažuje se ve slavném boji o zachování stadionu v Ďolíčku.

Ještě blíže občanským aktivitám a speciálně těm zaměřeným na Prahu má kandidátka zelených Petra Kolínská, která strávila poslední čtyři roky jako zastupitelka. "Do politiky jsem šla kvůli tomu, že se mi nelíbil projekt tunelu Blanka," říká Kolínská, kterou výrazné červené brýle a neformální projev řadí do trochu jiného světa, než v jakém se pohybuje konkurenční trojice.
Po setkání s touto kandidátskou čtyřkou je každopádně dvojnásob patrné, že ODS, dosavadní téměř neomezený vládce metropole (ani největší optimisté neodhadují, že by strana mohla zopakovat triumfální čtyřiapadesátiprocentní zisk z roku 2006), zatím dost tápe. Superlídra strana představí až koncem září, necelé tři týdny před volbami.

Do té doby ODS reprezentují "minilídři", mezi nimiž je dosavadní náměstek Rudolf Blažek, zpěvák Jan Kalousek či manažer hokejové Sparty Petr Bříza. "Lídra jsme dosud nepředstavili proto, že se chceme spíše soustředit na program," říká šéf pražské ODS Boris Šťastný.
"Není to proto, že bychom nikoho neměli. Nechceme, aby se debata vedla o lidech." Partaj minulý týden představila své plány týkající se bezpečnosti (chce například tlačit na to, aby se zdvojnásobil minimální trest za dealování drog, či zavést metropolitní policii) či rozvoje podnikání. Ostatní strany programy ještě dolaďují a budou je teprve představovat - Věci veřejné tento týden, TOP 09 a zelení začátkem září.

Mrtvé roky

Fakt, že v čele města zřejmě dojde ke změně, samozřejmě vzbuzuje velká očekávání. "Město má šanci se vymanit ze sevření vazeb, které tu byly velmi dlouho budované. Tohle město jako by už léta spalo a nikam se nevyvíjelo," říká Martin Skalský z ekologického občanského sdružení Arnika. Zároveň existuje nebezpečí, že naděje vyvolané novými tvářemi budou záhy zklamány. Případně že nové nadějné tváře nejsou tak zcela nové - sociální demokraté s ODS už v Praze vládli, Markéta Reedová seděla s ODS v radě, stejně tak zelený Petr Štěpánek. "Riziko, že se některé sliby ukážou jako plané a zase se nic nezmění, tu je.

Město potřebuje jasnou a promyšlenou koncepci," říká Skalský.

Co tedy nabízejí jednotliví kandidáti a kde se při svých myšlenkách na Prahu inspirují? Všichni se shodují na tom, že věc, která na rozdíl od vizí nesnese odklad, je prověrka podezřelých městských zakázek či projektů. "Některé akce z poslední doby jsou na první pohled předražené a nebyly vypisovány standardním způsobem," říká Zdeněk Tůma. "Je nejprve potřeba ověřit si, že podezření, že tyto kontrakty nejsou v pořádku, je oprávněné." Možní primátoři si nicméně uvědomují, že budou mít jen omezené možnosti: zkušenost říká, že nevýhodné - a rafinované - smlouvy je totiž mnohdy téměř nemožné vypovědět. Pověst korupčního města chtějí zlomit obvyklými recepty: důsledné dodržování zákona o zadávání veřejných zakázek či jejich zprůhlednění. A ruku v ruce by měly jít také personální změny na místech, kde se o sporných projektech spolurozhoduje. "Nová politika radnice se nedá dělat bez výměny vrcholných úředníků," říká Petra Kolínská.

Ve Vídni je líp

Když přijde řeč na inspiraci, panuje mezi podzimními soupeři úplná shoda. Všichni se totiž obracejí na jihovýchod od Prahy - do Vídně. Rakouská metropole v posledních letech předstihla tradičně úspěšná švýcarská města v žebříčcích hodnotících kvalitu života (loni neměla konkurenci v měření agentury Mercer ani v Top 10 nejlepších měst časopisu Forbes). V těchto měřeních se posuzují desítky různých ukazatelů: od kriminality přes politickou stabilitu, dostupnost a kvalitu zdravotních, vzdělávacích či kulturních institucí po čistotu vzduchu či kvalitu veřejné dopravy.
Zdeňku Tůmovi se líbí tamní dynamická kultura, třeba výstavy, za nimiž se dnes do Vídně speciálně jezdí. "A navíc je Vídeň příkladem toho, že když máte snahu a vizi, tak se město může posunout," říká Tůma. Jiřímu Dienstbierovi se zase zamlouvá hustá síť veřejných půjčoven kol a obecně důraz na ekologii. "Vidíte, že se tam dobře žije," dodává Markéta Reedová.

Zelení pak na vídeňský příklad upozorňovali už před časem, když se v několika městských částech zaváděl systém parkovacích karet a zón. Vídeňský systém totiž funguje lépe a pro lidi je praktičtější než ten pražský. "Ve Vídni nemají zóny, tam můžete zaparkovat kdekoli a podle toho, jestli jste rezident, nebo návštěvník, tak tam můžete stát buď pořád, nebo musíte za pár hodin odjet, a podle toho taky platíte," říká Petra Kolínská. "Navíc tam můžete zaplatit esemeskou nebo si poukaz koupit v trafice." Zdrojem inspirace jsou ale i projekty z jiných měst. Jiřímu Dienstbierovi mladšímu se líbí nápad londýnského starosty Borise Johnsona rozmístit na stovce míst ve městě pingpongové stoly. Markétě Reedové učaroval souvislý systém cyklostezek na silnicích ve Frankfurtu či snadnější vjezd do centra pro majitele ekologicky šetrných aut v německých městech. Petře Kolínské imponují hladké přechody mezi veřejnou dopravou a železnicí v Mnichově nebo Hamburku, jehož radnice vykoupila prodaný pozemek zpět od jednoho developera poté, co odmítal představy města o tom, co by se tam mělo stavět. ODS sahá spíš do minulosti: Boris Šťastný se u bezpečnostního programu odvolává na někdejšího starostu New Yorku Rudyho Giulianiho, kterému se přísným trestáním méně závažných činů podařilo v devadesátých letech ve městě snížit kriminalitu.

Každé město je ale jiné a Praha nikdy nemůže být přesnou kopií Vídně či Hamburku. Jaká by tedy měla být? Experti přiznávají, že zformulovat vizi města, aby nezněla banálně, je vcelku obtížné.

Martin Skalský z Arniky nicméně připomíná, že to jde - a právě v případě Vídně. "Tam to zformulovali do hesla, že je to město krátkých vzdáleností," říká Skalský. "Oni chtějí, aby bylo ve městě možné dostat se z jednoho místa na druhé v krátkém čase a příjemným způsobem.
A že město bude živé tím, že je všechno blízko u sebe a že nemusíte třeba za kulturou složitě cestovat." S něčím podobným přišel také současný starosta New Yorku Michael Bloomberg, který svoji vizi shrnul do konstatování, že by to mělo být město, jehož každý obyvatel bydlí maximálně deset minut chůze od parku.

Česká metropole dosud kromě otřepaných frází o Praze magické či stověžaté (nebo neúspěšné Praze olympijské) nic takového neměla. Primátorští kandidáti slibují, že to změní.
"Jednou z největších bolestí Prahy je, že nemá definované hodnoty, podle nichž se město má utvářet. Chybí nám dlouhodobé strategie v zásadních oblastech," říká Petra Kolínská. Zelení se proto chystají přijít s heslem, podle něhož by česká metropole měla být "městem, kde není lidem líto platit daně". Zásadní je podle ní zejména, aby se město vymanilo z "diktátu developerských skupin" a spíše než oni samo určovalo, kde co má stát a jak to má vypadat. Ostatní kandidáti sice zatím podobná hesla z rukávu netahají, ale dívají se na to podobně.
A i představy o koncepci mají podobné.

Podle Reedové by se v budoucnu nemělo stavět na každé volné ploše, a když už se bude stavět, tak po pečlivé debatě a raději ve starých průmyslových zónách než na místech zeleně. "V tomto směru je naprosto klíčová debata o územním plánu. Všechny další nástroje jsou jen doplňkové," dodává Jiří Dienstbier.

Také v dopravě či kultuře mají uchazeči o primátorský post podobné představy. Zdeněk Tůma má hlavní vizi Prahy spojenou právě s kulturou a vzděláním. "Praha byla v historii kulturní křižovatkou a univerzitním městem," říká Tůma. "To je něco, kam bychom se měli vrátit. Příliš jsme se spoléhali na historii, na kameny." Místo komerčních projektů typu soutěže začínajících modelek by mělo město podporovat originální projekty. "Vidíme to třeba v Berlíně, tam to má šmrnc, vznikají tam nové a zajímavé věci," říká Markéta Reedová.

"A nemusejí to být ani velké akce, spíše celá řada menších věcí, které potom vytvářejí atmosféru ve městě," dodává Jiří Dienstbier mladší. "Byl jsem třeba v Avignonu na divadelním festivalu, který se neodehrává jen v divadlech, ale s pomocí města i na ulici. Takové projekty by mohly Prahu oživit." V dopravě všichni kandidáti plánují omezení aut v centru a další investice do veřejné dopravy, železnice a cyklistiky.

Ke stejným cílům ovšem mohou vést různé cesty. Dokud partaje nepředstaví konkrétní návrhy (což by se mělo stát v průběhu září), je předčasné jásat, že atmosféra v Praze se na podzim skutečně změní.

Autor: Silvie Lauder, Respekt, 28.8 2010



Ostatní články v rubrice
Anketa
Se kterým z developerských projektů v okolí Vítězného náměstí nejvíce nesouhlasíte?
Celkem hlasovalo: 777